Pokud je půda dobrá, je dobrá i úroda. To je odvěký zákon v zemědělství, který majitelé půdy velmi dobře znají. Rostliny ke svému růstu potřebují živiny obsažené v půdě. Pokud je půda vyčerpaná, úroda bude špatná. „Neseme za tuto půdu odpovědnost a musíme se vyrovnat s novými klimatickými podmínkami,“ říká Hans Jörg Damm, vedoucí panství a lesního provozu Wilfersdorf. Na jedné straně jsou tu stále častější přívalové deště, které vyplavují živiny z půdy a způsobují, že pole jsou stále méně úrodná. Na druhé straně jsou to také dlouhá období sucha, která zemědělství ovlivňují. „Jde o to udržet vodu a živiny v půdě,“ říká Damm a pro obojí existuje jasná strategie. „Jedním z cílů je udržet naše pole zelená po celý rok.“ Zelená znamená jednak to, že díky mnoha jemným kořenům rostlin na poli půda dobře přijímá vodu – zejména při přívalových deštích, ale zelená znamená také to, že je půda lépe chráněna před vysycháním v době sucha.

Podobný názor zastává i Josef Stumvoll, sklepmistr vinařství Hofkellerei Liechtenstein, které se nachází jen několik minut jízdy autem od panství. Jeho pozornost se nezaměřuje na pole, ale na zelené pásy mezi vinicemi, takzvaná meziřadí, která jsou na okolních vinicích často jen holou hnědou zemí. Při lijácích se mění v potoky. „Tím se z půdy vyplavují všechny minerály a živiny, čemuž se chceme vyhnout, protože to ovlivňuje úrodu hroznů a nakonec i víno,“ říká Stumvoll. Pro Hofkellerei má jiný přístup, protože živiny a minerály v půdě si lze představit podobně jako účinek vitamínů v těle. „Regenerativní zemědělství dorazilo i do vinařství,“ říká Stumvoll.

Regenerativní zemědělství znamená nové strategie ošetřování půdy. „Podporujeme například žížaly,“ říkají shodně Hans Jörg Damm a Josef Stumvoll, protože žížaly jsou indikátorem zdravé půdy. Aby se to stalo skutečností, zavádí se na panství Wilfersdorf řada inovativních opatření. Zaprvé, půdu obděláváme co nejšetrněji a nepoužíváme pluhy. „Hospodaříme bez orby, aby byla zachována struktura půdy,“ říká Damm.

Zadruhé, přirozené střídání plodin bylo v posledních letech z fytosyntetických důvodů prodlouženo a naplánováno na několik let dopředu. Střídavě se pěstuje řepka olejná, ozimá pšenice, ječmen, slunečnice, cukrová řepa a tvrdá pšenice, protože tyto plodiny potřebují různé živiny, a tak se přirozeným způsobem udržuje kvalita půdy – jinými slovy obsah fosforu, draslíku a hořčíku a hodnota pH. „Ty průběžně měříme a v případě potřeby je můžeme vyrovnávat minerálními hnojivy,“ vysvětluje Damm.

A zatřetí je na panství Wilfersdorf v rámci různých projektů podporována biologická rozmanitost. Až 18 % zemědělské půdy je k dispozici pro přírodní a ptačí rezervace, pásy biodiverzity, živé ploty, louky pro volně žijící živočichy, broučí náspy a mokřadní biotopy. „Díky tomu je panství v Rakousku naprostou výjimkou a průkopníkem,“ říká hrdě Damm. Jako konzultant podporuje tým německý biolog Daniel Hoffmann, který se zabývá volně žijícími živočichy. „Biodiverzita je zárukou, že ekosystémy budou fungovat i nadále,“ říká Hoffmann, a to je potřeba pro zachování funkčnosti půdy, a tím i produkce potravin pro člověka.

A čím se panství Wilfersdorf liší od většiny farem v oblasti? Vysadilo 6 000 metrů živých plotů z planě rostoucích ovocných a žáruvzdorných kvetoucích keřů, v jejichž stínu se cítí dobře hmyz i ptáci. „Kvíčaly jsou pozemní pěvci a z Weinviertelu prakticky vymizely. Nyní se tam opět usazují,“ uvádí Hoffmann a dodává, že také populace skřivanů v otevřené krajině se zvýšila o 50 procent. „A protože živé ploty byly vysázeny podél bývalých vodních příkopů, jsou také opatřením proti suchu,“ dodává Hans Jörg Damm.

Inovativní jsou pro tuto oblast také tzv. broučí náspy. Jedná se o kopcovité stavby uprostřed polí, které poskytují velké výhody pro hmyz přezimující na zemi, například divoké včely a mravence, bez nichž by nebylo možné opylování některých druhů rostlin. Jedná se o nerušená místa na polích, která hmyz potřebuje k rozmnožování. „Jsou suchá a zároveň poskytují ochranu před větrem,“ vysvětluje Hoffmann. Tyto klidové zóny přitahují také mnoho dalších živočichů. Hoffmann v nich pozoruje stále více srnců, koroptví, bažantů a zajíců. „Broučí náspy jsou místy odpočinku, která vyhledává mnoho druhů zvířat,“ říká. A pokračuje: „Pouhé jedno až tři procenta celkové výměry orné půdy stačí k tomu, aby broučí násep zvýšil biodiverzitu,“ vysvětluje Hoffmann a doufá, že příklad z Wilfersdorfu bude v regionu následován.

Hofkellerei je už pro ostatní vinaře v regionu úspěšným vzorem. Zelené pásy mezi vinicemi se ukázaly jako velmi prospěšné při přívalových deštích. „Kořeny různých travin a rostlin v pásu fungují jako drenážní systém a odvádějí vodu do půdy,“ říká Stumvoll. Bez použití traktoru se bohužel zcela neobejde. „Snažíme se omezit počet jízd na minimum a jezdíme vždy po přesně stejném pásu,“ říká Stumvoll. Hmyz a žížaly to zřejmě chápou, protože se usazují v prostoru mezi nápravami, tedy všude tam, kde je silné pneumatiky traktoru nepřejedou. Nakonec, říká Stumvoll, je tento hmyz také zodpovědný za tzv. půdní rozklad, tj. rozklad rostlinných zbytků, které tvoří obsah živin v půdě. A to je rozhodující kritérium pro dobré víno.

Pokud jde o vysazování zeleně v meziřadích, Stumvoll a jeho tým v současné době provádějí průkopnickou činnost. Zimní zeleň se skládá ze čtyř až pěti druhů rostlin, převážně luskovin. „To zajišťuje obsah dusíku v půdě, který potřebujeme pro začátek sezóny na jaře,“ říká Stumvoll. V létě přimíchává mělce kořenící rostliny, vikve, jetele a aromatické rostliny. „Experimentujeme, abychom našli optimální směs,“ říká Stumvoll, protože každá půda je trochu jiná. A také počasí je každý rok jiné.

Závěr: Každý, kdo provozuje regenerativní zemědělství jako na panství a ve vinařství knížete z Lichtenštejnu, musí rozumět nebi i zemi – to platí zejména v době klimatických změn, které se zde ve Wilfersdorfu řeší kreativními řešeními.